Dneska jenom krátký příspěvek o tom, jak jsme byli nakupovat.
Můj spolubydlící jakožto správný hostitel se mi snaží zprostředkovat Portugalskou kulturu a prostředí na každém kroku. Vzal mě tedy na nákup do většího supermarketu, který se rovnal asi tak Tescu na Andělu. Zároveň jsem se dozvěděla, že to není zdaleka největší obchod, který tu mají, ale že není tak špatný.
Jenom pro zmínku, obchodních center a obchoďáku tu mají na každém náměstí alespoň dva a nikoho nezajímá, že už polovina obchodů v nich je zavřená a zvesela si o pár bloků dál staví další.
Ale zpátky k nákupu, k mému úžasu jsem opravdu našla všechno co jsem potřebovala a tak jsme směle zamířili k pokladnám. Bylo jich tu tak 40. Fungovalo tak 10. Vybrali jsme tedy tu s nejmenší frontou, relativně, a čekali. Asi 5 lidí stálo před námi a na řadě byla paní, co koupila dítěti tašku do školy. A evidentně s ní byl nějaký problém. Nejprve se strhla debata mezi prodavačem a nakupující, potom jeden dlouhý telefonát, další debata, prodavač na to někam odešel, dlouhé čekání. Už bychom odešli jinam, ale většina pokladen přestala fungovat a u ostatních se utvořily neuvěřitelné fronty. Bylo tedy lepší vyčkat co se bude dít. Prodavač dorazil, další debata, dorazil prodavač od vedlejší kasy, což pobouřilo všechny čekající od vedlejší fronty. A nakonec po další dlouhé debatě obchodník naši pokladnu s úsměvem uzavřel.
A co na tom bylo nejzajímavější? To, že všichni Portugalci byli naprosto v klidu a nikdo neřekl ani slovo ošklivým tónem. Všichni se sebrali a šli čekat jinou frontu.
A teď si představte, jak by se podobná scéna odehrávala v Tescu na Andělu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat