O tom jak Porto není až tak špatné a o tom, že Portugalci asi nikdy neviděli krátkou sukni

Můj první a zatím jediný pohled na Porto nebyl zrovna v nejlepším světle. Někde jsem ale četla, že je to naprosto normální a že člověk musí k tomuto městu tu svojí cestu teprve najít. A já myslím, že jsem právě včera vyšlápla tou správnou nohou.

Procházka, kterou jsem já a můj spolubydlící absolvovali měřila asi 12 km (podle googlemaps.) a byla krásná. Šli jsme podél řeky, viděli všechny mosty co tu v Portu jsou, a že jsou všechny moc pěkný se můžete podívat na fotky, ten nejznámější z nich projektoval Eiffel.

Dál podél řeky není vlastně nic, chvíli jsou po jedné straně takové pěkně domečky, bohužel všechny staré a neopravované. A na druhé straně řeky sídlí společnosti, které zpracovávají víno, které přišlo z vnitrozemí, dokončí poslední procesy úpravy vína a nalijí ho do typických lahví na portské. Jo a taky hodně rybářů, nechápu logiku toho jít na ryby na místo, kde mi za zády hučí auta a je velká silnice, ani ryby v těch místech nebyly. Ty jsme našli asi o 300m dál u nějaký stoky, která vytékala do řeky. A tam jich mohly být tisíce. Hold prostě...někdy člověku nepomůže už nic.

Velkou místní zábavou, co jsem tak stihla odpozorovat, je hraní karet. Účastní se v naprosté většině muži a sedí kolem plastového stolu na místech, kde nemají daleko k občerstvení a hrají karty o peníze. Strašně zábavné.

Nicméně cílem naší cesty bylo pobřeží, pláže a hlavně pro mě oceán. Vlny byli vidět už z dálky a nejlepší výhled by byl určitě z betonového výběžku, který vybíhal do oceánu a když už jsem se přiblížila na místo, odkud by byla určitě nejlepší fotografie, místní policie mě vyhnala ven. Tak dobře, přiznávám, že na ten schůdek, co byl porostlý nějakejma řasama a každou chvíli tam stříkala vlna tak 2metry vysoká jsem nemusela lést ale klidně mě tam mohli nechat.

Porto tedy můj obdiv a náklonnost pomalu získává. Nejlepší pohled byl na poslední pláži, kde vlny nebyly až tolik velké a místo lidí, co plavou ve vodě byli všude jenom surfaři, všude. A taky hodně surfařských škol. Jenže ty ceny jsou někde úplně jinde než si můžu dovolit. Budu muset vymyslet jinou alternativu. Asi by se mi hodil nějaký kamarád co má surf :-D

Obleču si krátkou sukni a bude. Učinila jsem velmi zajímavý poznatek, že místní ženy asi pojem sukně moc neznají. O jejich stylu oblékání se vyjadřovat nebudu, není totiž o čem psát. Styl tu chybí. Jenom turistky a mladé slečny sem zavádějí ty krásné věci jako jsou sukně a šaty a muži to evidují a pečlivě sledují všechny ty trendy a modely.